Rocková skupina Evanescence svého času působila na na milióny lidí. Jejich studiové verze dokázaly oslovit spoustu rockových i metalových nadšenců, kteří si potrpí na pořádnou muziku. Bohužel se časem stalo přesně to, co se dalo čekat u kapely tohoto typu. Amy Lee - zpěvačka oblékaná do roztrhaných šatů, korzetů, především černé a červené barvy. Dlouhé havraní vlasy.. no víte o čem mluvím. Gothika náctiletých. A tak se díky "nechtěné" propagaci, kdy na všech zaručeně gothických blogísků byla kolonka Evanscence, stalo to, že se tahla skupina "propadla" z rockové kapely do kolonky "komerční a trapná". A je to škoda...
Je to velká škoda, protože tahle kapela má pár úžasných písniček. Zdůraznila bych především cd The Open Door, na kterém je hned 13 songů, které stojí za to. Aspon teda nemám potřebu žádnou písničku při poslechu nedočkavě přeskočit. Mezi nejkrásnější písničky považuju Lacrymosu (hádám, že víte proč), potom nemůžu zapomenout na Your Star, Good Enough, Snow White Queen, Lithium a další. Prostě tohle cd je opravdu dobré a i zarputilému odpůrci této skupiny bych ho doporučila.
K zahození nejsou ale ani starší cd, na kterých najdete Going Under, Everybody's Fool, Imaginary, My Immortal, Hello, Tourniquet, Field Of Innocence.. bože je toho opravdu dost. Kámenem úrazu jsou bohužel live verze. Ne všechny, ale ty klasické koncerty jsou.. na pováženou.
Mladí lidé chtějí dnes na koncertech pořádnou show. záleží jim na poskakování zpěváků, házení hlavou a pobíhání či mávání. Samozřejmě že opravdu kvalitní umělec tohle může zvládnou všechno.. jenže ne Amy Lee. Snaží se, ale 99% jejich live verzí mě nutí si myslet, že má problémy s dechem nebo že se bojí dát průchod té energii a hlasu. Spoustu míst zbytečně "udusí" strojeným hlasem a já si myslím, že je to škoda. Mám Amy Lee ráda, ale když už live, sázím na akustické verze, kdy Amy sedí a soustředí se pouze na ono zpívání.
Proto mě dnes absolutně vyvedlo z míry video, které mi poslala Tatiana (dříve dělala stránku o Amy). Je to live záznam z koncertu, který je na menším pódiu. (dá se říct). Odzpívání Sweet Sacrifice mě natolik zaskočilo svojí "čistotou", že se o něj prostě musím podělit. Přemýšlím, jestli jsem to Amy slyšela někdy zazpívat při tomto nasazení lépe...asi ne. A to od začátku do konce...
Skvělé, nemyslíte? Já si myslím, že to bylo zazpíváné absolutně úžasné. Ještě ted mám úžasem otevřenou pusu. Většinou její videa nezvládám a vypínám je třeba po prvních pár "větách". Tohle je ale něco zcela jiného. Pár šílených nádechů, ale to je asi tak všechno. Kéž by takových vystoupení bylo víc. To bych na tuhle kapelku snad i šla..
To Going Under je na tom podle mé mírně hůř. Je tam pár přesně těch úseků, kdy amy svůj hlas "dusí". Škoda je taky začátku a všech těch hluboko položených míst. To je celkem.. hrozné. Nevím, jestli bylo zamýšleno ukázat rozsah hlasu, ale Amy se trápí. Je tam ještě pár nepřesností, ale už jsem jí to slyšela zpívat i daleko hůř.
Call Me When You're Sober je další v řadě pecek z cd The Open Door. Nemůžu si pomoct, ale mám z téhle písničky vždycky pocit, že v sobě tu energii dusí. Je to sakra velká škoda, protože by to jinak byla pecka...Pár mírně vyřvaných okamžiků se jinak celkem dá schovat za všechno ostatní. A kdyby se mi u přehrávání to youtube soustavně nesekalo, možná bych byla i milosrdnější...
Lithium. Snad nikdy z touhle live verzí nejsem spokojená. Je to tak krásná, ale ohraná písnička, že už jí znají i neznalci Evanescence. A bohužel i tihle neznalci, pokud mají alespon maličký hudební sluch či cit, slyší chyby. Ale jak napsal jeden fanoušek pod videem: "Nikdo není dokonalý, Amy je úžasná." Souhlasím. Amy je úžasná.. tady ano.
Předposlední písničkou je Your Star. Další z těch naprosto úžasných písniček, na který prostě nejde zapomenout. Má šíleně vysoký začátek prokládaný volnějším stylem chladnějších - nižších poloh. Bála jsem se to pustit - přiznávám, ale nebyl důvod. Excelentní... (ach to piánové sólo)
No a blížíme se ke konci snad s úplně prvním hitem Bring Me To Life. K téhle písničce jsem bohužel nikdy úplně nepřilnula. Sama nevím proč, není špatná. Jen je na ní něco, co mojí zvrácenou metalovou duši prostě nebere. Zazpívaná je ovšem dost dobře na to, abych si jí celou poslechla a s údivem zůstala hledět na absolutně "zmrzlé" publikum. Co to je? To je koncertní atmosféra? To si snad kapela ani za tohle vystoupení nezaslouží...
Na konec už snad jen vyřčení faktu. Tohle je snad to nejlepší vystoupení Evanescence, co jsem kdy slyšela.